… a proto uvítám, pokud někdo doplní zážitky z neděle. Festival totiž i v neděli nabízel takřka celodenní (11-19 hod) program. A v letošním ročníku by se i název mohl opravit na Multižánrová Ohře. Viděli a slyšeli jsme totiž vedle folkových i účinkující bluegrassové, trampské a countryové. Také by se dala sobota označit za den karlovarský, jihočeský, moravský a pražský. Sobota měla i další primát – kapelu z největší dálky – až ze Vsetína přijeli Žamboši. Ale také by se tento ročník dal označit za ročník operativních změn, protože jak Míla Pražák řekl, tolik změn na poslední chvíli ještě nezažil (omluvila se Ginevra, Pacifik přijel bez Tonyho, Milan Procházka z Gladly SW měl nehybnou část ruky a tak jen zpíval, namísto Copu v neděli dorazil Forehand a přehazovalo se i pořadí skupin).
Ale pěkně popořadě. V sobotu v 11 hodin začínali Poutníci a ukázalo se, že dát hvězdu na začátek byl dobrý tah – od počátku bylo takřka plno. Poutníci zahráli svůj obvyklý repertoár a přidali i několik instrumentálek. Po nich šla místní (z hlediska kraje) skupin a Drc. Oscilovali mezi newgrassem a trampgrassem, měli velmi dobré housle a flétna to celé posunovala k folku osmdesátých let. Jen možná texty by to chtělo ještě pilovat… Jediný sólista dne a tuším, že i celého festivalu, byl Pepa Štross. Na pomoc měl s sebou syna Matěje a potvrdil pověst baviče jak v průvodním slově, tak v textech písní. Nenudil a přinesl i další žánr – swing. Gladly SW měli vystupovat až večer, ale zaskočili v dřívějším čase. Hrají čím dál lépe, i když zůstávají u své trampské klasiky a neexperimentují.
Pro mě jedním z vrcholů dne byla skupina Sem Tam. Potěšilo mě, že zahráli své staré pecky i novinky ze svého druhého období. Vystoupení mělo drive a já omládl do doby, kdy jsem na ně chodil jako na mladou skupinu.